10.9.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 269/37


Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Elegktiko Sinedrio (Corte dei Conti (Řecko)) dne 7. července 2011 — Komisař Elegktiko Synedrio u Ministerstva kultury a turismu v. Účetní oddělení Ministerstva kultury a turismu a Konstantinos Antonopoulos

(Věc C-363/11)

2011/C 269/77

Jednací jazyk: řečtina

Předkládající soud

Corte dei Conti

Účastníci původního řízení

Žalobci: Komisař Elegktiko Synedrio u Ministerstva kultury a turismu

Žalovaní: Účetní oddělení Ministerstva kultury a turismu a Konstantinos Antonopoulos

Předběžné otázky

1)

Představuje poskytnutí odměny za práci pracovníkovi po dobu jeho nepřítomnosti v práci z důvodu uvolnění pro výkon odborové činnosti pracovní podmínku nebo pracovní podmínku ve smyslu práva Evropské unie, či nikoli? Představují konkrétně ustanovení zákona, která stanoví uvolňování pracovníků ve veřejném sektoru v pracovním poměru na dobu určitou, kteří nezastávají stálá pracovní místa a jsou členy Výboru odborové organizace, pro výkon odborové činnosti bez náhrady mzdy, „pracovní podmínku“ podle čl. 137 odst. 1 písm. b) ES a „pracovní podmínku“ podle ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody [směrnice Rady č. 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS], nebo se tato otázka týká oblastí odměn za práci a práva sdružovat se, na které se právo Evropské unie nevztahuje?

2)

V případě kladné odpovědi na předchozí otázku, je pracovník v soukromoprávním pracovním poměru na dobu neurčitou ve veřejném sektoru, který zastává stanovené stálé pracovní místo a vykonává stejnou práci jako pracovník se soukromoprávním pracovním poměrem na dobu určitou, který nezastává stálé pracovní místo, případně „srovnatelný“ s takovým pracovníkem ve smyslu ustanovení 3 bodu 2 a 4 bodu 1 rámcové dohody nebo skutečnost, že Ústava státu (článek 103) a příslušné prováděcí zákony pro něho stanoví speciální služební řád (pokud jde o přijímání a zvláštní záruky v souladu s čl. 103 odst. 3 Ústavy), stačí, aby byl považován za nikoli „srovnatelného“ a tudíž nemohl být pokládán za pracovníka v soukromoprávním poměru na dobu určitou, který nezastává stálé pracovní místo?

3)

V případě kladných odpovědí na předchozí otázky:

a)

jestliže z vnitrostátních ustanovení vyplývá, že jsou pracovníci ve veřejném sektoru v pracovním poměru na dobu neurčitou, kteří zastávají stálá pracovní místa a jsou členy Výboru odborové organizace druhého stupně, uvolňováni (až na 9 dní v měsíci) pro výkon odborové činnosti s náhradou mzdy, zatímco pracovníci se stejnou odborovou kvalifikací v tomtéž veřejném sektoru v pracovním poměru na dobu určitou, aniž by zastávali stálé pracovní místo, jsou uvolňováni pouze pro výkon odborové činnosti ve stejné délce bez náhrady mzdy, představuje toto rozlišování zacházení méně příznivé s druhou kategorií pracovníků, ve smyslu ustanovení 4 bodu 1 rámcové dohody a

b)

mohou časově omezené trvání pracovního poměru druhé kategoie pracovníků, jakož i rozdíly pokud jde o jejich služební řád obecně (pokud jde o přijímání, postup, ukončení pracovního poměru) představovat objektivní důvody pro takovou nerovnost?

4)

Představuje sporné rozlišování mezi odboráři, kteří jsou pracovníky v pracovním poměru na dobu neurčitou se stálým pracovním místem ve veřejném sektoru a pracovníky, kteří se stejnou odborovou kvalifikací pracují v tomtéž veřejném sektoru v pracovním poměru na dobu určitou, aniž by zastávali stálá pracovní místa, porušení zásady zákazu diskriminace při výkonu odborových práv ve smyslu článků 12, 20, 21 a 28 Listiny základních práv Evropské unie, nebo lze toto rozlišování odůvodnit různorodostí služebního řádu pracovníků těchto dvou kategorií?