ISSN 1831-5380
Mapa stránek | Právní upozornění | Cookies | Často kladené otázky | Kontakt | Vytisknout stranu

10.1 Interpunkce

10.1.1 Tečka

Tečka se píše:

těsně za posledním slovem věty, tedy bez mezery,
za nápisy a nadpisy, pokud jsou součástí textu a nejsou jinak graficky odděleny:
Mluvnice. Část III.
za číslovkou řadovou:
25. vydání
za některými zkratkami:
atd.
atp.
apod.
aj.
s.
za poznámkou pod čarou.

Tečka se nepíše:

pokud je věta ukončena zkratkou s tečkou:
Nejvěrnější člověku je kočka, pes apod.
pokud věta končí citací ukončenou tečkou:
… v nařízení se doplňuje nová věta: „Tato směrnice se zrušuje.“
za výrazy v rubrikách:
Jméno výrobce
Sídlo výrobce

10.1.2 Středník

Středník stojí svojí platností mezi čárkou a tečkou, naznačuje významnější předěly. Píše se těsně za předcházejícím slovem.

V publikacích se středníku užívá zejména ve výčtech, viz oddíl 3.5.1.

10.1.3 Čárka

Čárkou se oddělují věty v souvětí, složky několikanásobných větných členů a výrazy, které jsou do věty vloženy nebo k ní volně připojeny.

Pozice čárky v některých složitějších spojeních:

před spojkou a v jiném než slučovacím poměru se čárka píše:
…, a tedy…
…, a tudíž…
…, a tak…
…, a proto…
…, a k tomu…
…, a jednak…
…, a nikoli…
je-li spojka nebo součástí výčtu možností, čárka se před ní nepíše. Uvozuje-li však větu nebo větný člen v jiném než slučovacím poměru, čárku před ní píšeme:
Úspěšní uchazeči budou informováni dopisem nebo telefonicky.

ale:

Pospěš si, nebo přijdeš pozdě.
stojí-li před spojovacím výrazem vedlejší věty zesilující nebo vytýkací výrazy apod., klade se čárka už před nimi, a nikoli až před spojovacím výrazem. Jedná se například o tyto výrazy:
teprve
právě
jen
zvláště

pozice čárky ve větě pak bude takováto:

Dejte se do psaní, teprve když jste věc dobře zvážili.
setkají-li se mezi větami dva spojovací výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píše se čárka ve většině případů jen před prvním z nich. Jedná se například o tyto výrazy:
…, pouze pokud…
…, a když…
…, a pokud…
…, a je-li…

pozice čárky ve větě pak bude takováto:

V rámci této výměny informací se před odesláním zprávy, a je-li to nezbytné, po jejím obdržení provede analýza rizik.
je-li mezi souřadně spojenými větami umístěna věta podřazená, odděluje se z obou stran čárkami:
… kandidát, který bude úspěšný, se ujme funkce…
výraz uvedený předložkou včetně lze pokládat jak za větný člen, tak za vsuvku: lze jej tedy psát jak bez čárky, tak s čárkou. Je-li takovýto výraz vložený do větného celku, odděluje se čárkami z obou stran. Slovo včetně v úloze příslovce se čárkou neodděluje:
od 1. do 10. včetně
pokud spojka jako uvádí výčet příkladů, které se týkají celku označeného předcházejícím členem, píše se před ní čárka:
Velké nároky na zásobování vodou mají průmyslové a hustě zalidněné oblasti, jako Podkrkonoší, Ostravsko, Kladensko a velká města.

Avšak jestliže výraz uvozený spojkou jako omezuje významový rozsah předcházejícího členu, jde o těsný vztah, takže se čárka nepíše:

Jazyky jako čeština a latina mají velmi rozvinuté skloňování a časování.
jestliže by ve větné souvislosti měla být vedle sebe pomlčka a čárka, dáváme přednost užití obou znamének:
Je zřejmé – dnes již i z ohlasu celé akce –, že jde o čin v plném smyslu průkopnický.
ustálené vsuvky píšeme bez čárek:
… prosím…
… pokud možno…

Čárka se také užívá jako interpunkce ve výčtech, a to v odrážkách, viz oddíl 3.5.1.

10.1.4 Závorky

Jsou užívány k vyjádření textu, který nějakým způsobem doplňuje obsah výpovědi. Používají se také například v nadpisu rozhodnutí:

(oznámeno pod číslem K(2007) 567)

10.1.5 Hranaté závorky

V textech se obvykle nevyskytují. Používají se například v citacích, pokud je třeba v češtině citovat i část textu, která není ocitována v originále. Do hranatých závorek se dává trojtečka značící vypuštění textu. Lze je použít také při psaní výslovnosti cizích slov.

10.1.6 Uvozovky

V češtině lze užít tři typy uvozovek: „xxx“ (Alt 0132, Alt 0147)‚ ‚xxx‘ (Alt 0130, Alt 0145) a »xxx« (Alt 0187, Alt 0171) (viz oddíl 4.2.3).

Uvozovky se píší podle českých pravidel, tzn. první dole, druhé nahoře (nelze kopírovat anglickou variantu). Jednoduché uvozovky originálu se v češtině nahrazují dvojitými. V případě nutnosti použít dvojí uvozovky lze použít kombinaci dvojitých uvozovek pro širší část textu a jednoduchých pro část užší (jestliže je třeba ve výraze v uvozovkách užít další uvozovky, lze využít jako další typ – » «).

Tuto možnost však nelze využít v případech, kdy se v novele vkládá pozměněné ustanovení. Máme-li například text ve znění:

Na společnosti podle dánského práva nazvané „aktiebolag“ se použije obdobně článek 16.

a novelu ve znění:

V čl. 35 odst. 5 se za slova „podle dánského práva nazvané „aktiebolag“ “ vkládají slova „a podle českého práva nazvané „akciová společnost“ “.

V tomto případě nelze použít u vnitřních uvozovek jiný typ uvozovek (tj. jednoduché), neboť v prvním případě jde o citaci, která musí být přesná i co do typu uvozovek, a ve druhém případě musí být vkládaný text v takové formě – i co do uvozovek –, aby mohl být integrálně včleněn do původního textu. Mezi dvojími uvozovkami, které následují bezprostředně za sebou, se píše mezera.

Je-li v uvozovkách celá věta, píše se tečka, čárka, vykřičník nebo otazník na konci této věty před druhým uvozovacím znaménkem.

Jestliže se do výpovědi začleňuje část jiného textu, aniž se uvádí větou uvozovací, klade se druhé uvozovací znaménko před tečku, čárku, středník, otazník nebo vykřičník:

Sloveso abstenovat znamená „zdržet se hlasování“.

V uvozovkách také píšeme některé názvy:

„Rejstřík chráněných názvů rostlin“

Viz též oddíl 5.10.

Obecnou zásadou je uvozovky nepoužívat, pokud se tím nenaruší celková srozumitelnost textu. Do uvozovek se nesmějí vkládat mimo jiné:

názvy aktů,
názvy orgánů nebo společností,
názvy značek, typů, vzorů atd.,
názvy odrůd.

10.1.7 Spojovník, pomlčka

Při korekturách je třeba odlišovat spojovník (spojovací čárku), který je kratší a nevkládá se mezi něj a další text mezera, od pomlčky, která má zpravidla mezeru po obou stranách.

Používají se tři různé typy:

a)
tzv. n-dash (Alt 0150): používá se k oddělení jednotlivých částí textu (místo interpunkce) – v tomto případě se odděluje z obou stran mezerami –, pro vymezení rozsahu nebo jako značka znaménka minus:
1995–1996
s. 12–28
–25 °C
b)
spojovník - (hyphen): používá se, pokud výrazy jím spojené tvoří těsný celek, např. jména, města, některé termíny, složená přídavná jména, spojka -li, přejatá spojení, nebo k vyjádření vztahu vzájemnosti:
Joliot-Curie
Frýdek-Místek
Rh-faktor
α-záření
zemědělsko-potravinářské
je-li
nastane-li
e-mail
EU-AKT
kulatý stůl EU-Indie
c)
tzv. m-dash — (Alt 0151): v dokumentech se používá jako odrážka ve výčtech. Objevuje se také v tabulkách, kde značí, že políčko je prázdné.

10.1.8 Dvojtečka

Dvojtečka uvozuje přímou řeč a také část textu, která svým obsahem z předcházející části vyplývá nebo ji rozvádí, doplňuje apod. Dvojtečku píšeme:

před výčtem:
nařízení se mění takto:
a) …;
b) …;
c) …
v rubrikách na formulářích:
Výrobce: …

Dvojtečka se píše těsně za předcházející slovo a následuje po ní mezera. Je vhodné se vyhnout několika dvojtečkám v jednom celku a omezit jejich výskyt v názvech.

Pravidla pro použití dvojtečky v uvozovacím textu:

a)
je-li výčet uveden shrnujícím výrazem, následuje za tímto odkazovacím výrazem dvojtečka:
Z používání tohoto opatření může členská země po konzultaci s Komisí vyjmout některé formy úvěru, které splňují tyto podmínky:
Od daně se osvobozuje toto zboží:
b)
váže-li se výčet k uvozovací větě přímo, bez odkazovacího výrazu, nemusí být dvojtečka použita:
Orgán odpovědný za kontrolu
získá na požádání přístup…,
může požádat…,
může vybrat zkušební vzorek…

Nejsou-li položky výčtu zakončeny tečkou, začínají malým písmenem, i když mají formu věty, nebo větu/věty obsahují.

V tabulkách, v celním sazebníku a v některých dalších zvláštních případech (například seznamy slov) začínají položky výčtu buď velkým, nebo malým písmenem (podle systému stanoveného autorem) a nemusí po nich následovat žádné interpunkční znaménko.

10.1.9 Tři tečky

Třemi tečkami se naznačuje, že text není dokončený nebo že je nějaká část textu vypuštěna. Píší se těsně za slovo, pokud jsou položeny před větou, oddělují se mezerou. Nemají členicí funkci, takže je nutné za nimi užít  náležité členicí znaménko (kromě tečky). Je vhodné vyhnout se užívání tří teček místo zkratek atd. a apod.:

… a zejména na články 2 a 3…

Typograficky třem tečkám odpovídá trojtečka (Alt-Ctrl-tečka (.) / Alt 0133). Je to samostatný grafém, který se liší od tří po sobě jdoucích teček. Ve funkci výpustky se trojtečka často uzavírá do kulatých nebo hranatých závorek (Část textu (…) a jeho pokračování. Také část textu […] a jeho pokračování). Závorky se od okolního textu oddělují mezerou, uvnitř závorek se mezery nepíší. V případě, že trojtečka stojí na začátku nebo na konci citace nebo přímé řeči oddělené uvozovkami, oddělíme ji mezerou od textu, ale k počátečním nebo koncovým uvozovkám, příp. před nimi psanému interpunkčnímu znaménku ji píšeme těsně. Ve funkci odmlky ji píšeme těsně k předchozímu slovu.

Viz také oddíl 5.10.

10.1.10 Lomítko

Lomítko se užívá pro vyjádření varianty, vyjádření „za“ (např. za hodinu) nebo zlomku. Odděluje-li lomítko jednoslovné varianty, neodděluje se mezerami. Pokud je jeden z výrazů dvou- a víceslovný, volíme lomítko s mezerami:

podnik/y
dovozce/vývozce
km/h
19/100
výkon/napětí 1 500 kW / 220/380 V

Lomítko se také užívá pro psaní hospodářského roku:

1991/92

Při psaní hospodářského roku znovu neopakujeme všechny čtyři číslice, ale pouze poslední dvě – 1998/99; jedinou výjimku tvoří hospodářský rok 1999/2000.

Poslední aktualizace: 17. 8. 2017
Začátek strany
Předchozí stranaDalší strana