4.1.3 Opravy prováděné úřadem
Úkolem korektorů, kteří mají výhodu nového pohledu na text určený k publikaci, je jazyková kontrola (jazyková správnost a dodržení pravidel) a technická kontrola (respektování typografických norem). Korektoři však texty nerevidují: k záměrům autora musí zaujímat nestranné stanovisko, protože autor je jediná osoba, která rozhoduje o obsahu publikace.
Úprava rukopisů
Úpravou rukopisů se zabývají korektoři (typografická příprava a četba textu). Tato fáze předcházející tisku je určena pro opravu pravopisných a gramatických chyb, odhalení nepřesností a nesrovnalostí, aby byl text dokonale srozumitelný. Je rovněž třeba pečlivě zkontrolovat ucelenost všech částí rukopisu. Všechny nejasnosti či otazníky se řeší za úzké spolupráce s autorským útvarem.
Úkolem korektorů je rovněž úprava textu podle stávajících Pravidel pro jednotnou úpravu dokumentů.
Kontroluje se a popřípadě se doplňuje číslování stránek rukopisu provedené autorským útvarem. Na jakoukoliv chybějící součást rukopisu je třeba neprodleně upozornit. Je rovněž nezbytné ověřit, zda poznámky pod čarou odpovídají odkazům na ně v textu.
Shoda mezi jednotlivými jazykovými verzemi je v působnosti autorského útvaru.Úřad pro publikace může v případě potřeby tuto shodu zajistit, pokud mu k tomu autorský útvar poskytne dostatečnou lhůtu.
Hlavním cílem první úpravy rukopisu je, aby sazba byla co nejvíce usnadněna, a aby se tak předešlo následným dodatečným nákladům. Kvalita rukopisu, který se odesílá do tisku, je tedy jedním z prvků významných pro další postup vydání publikace. Pokud se autoři řídí pravidly pro přípravu a vnější úpravu rukopisů (viz oddíl 4.2) a vytvářejí texty vysoké kvality, mohou snížit náklady na vydání publikace a zároveň vydání urychlit (schválení k tisku může být poskytnuto dokonce již po první korektuře).
Nekvalitní rukopis může být autorovi vrácen.
Korektury a opravy autora
Korektury jsou kontrolovány korektory, kteří ověřují, zda korigovaný text odpovídá rukopisu a zda jsou dodržena platná pravidla příslušného jazyka. Sada prvních korektur se zároveň posílá ke schválení a případným opravám autorskému útvaru.
Opravy, které autor zanáší do korektury, se musí omezit na to nejpodstatnější. Je třeba, aby autorský útvar zanášel opravy jasně, čitelně a takovým způsobem, aby korektor nemusel kontrolovat text řádek po řádku (opravy by měly být zaneseny červeně, zřetelně, popřípadě zakroužkovány nebo označeny na okraji; rozhodně se nedoporučuje poznamenávat opravy na zvláštní list papíru).
Za opravy autora (které se účtují navíc) tiskárna považuje veškeré opravy korektury, které se liší od původního rukopisu (vylepšení, opravy, sladění, aktualizace a upřesnění nejasného nebo nekvalitně připraveného textu atd.). V této fázi se již nesmí měnit pořádek slov ve větě, aktualizovat číselné údaje, které se na poslední chvíli změnily a jež odkazují na období pozdější, než je období uvedené v publikaci, ani přidávat interpunkční znaménka ve snaze o iluzorní dokonalost.
Vše, co se doplní nebo naopak vymaže, počínaje čárkou až po celý odstavec, jsou opravy autora, kterým je třeba se vyhnout, pokud je to možné, a to z důvodu potenciálního zpoždění vydání publikace a vyšších nákladů. Tyto náklady mohou být značně vysoké a zdánlivě neúměrné požadovaným změnám. I nepatrná změna si může vyžádat přepracování sazby celých odstavců, nové zalomení více stránek nebo dokonce celé publikace, což může vést ke změnám v číslování stránek, obsahu, odkazů v textu nebo rejstříku (v případě, že se změny ukáží jako nezbytné, nese náklady na jejich uskutečnění autorský útvar).
Před sazbou se uskutečňují zpravidla dvě korektury. Při první korektuře provádí korektor kompletní kontrolu textu oproti rukopisu, přičemž ověřuje, zda text obsahuje všechny prvky a zda byly dodrženy všechny typografické pokyny. Druhá korektura pak umožňuje zkontrolovat opravy uskutečněné v první korektuře. Ve fázi druhé korektury by neměla být přijata žádná oprava autora.
Pokud jde o periodika nebo expresní publikace, autorské útvary musí na základě lhůt respektovat datum uzávěrky. Tento požadavek umožňuje nejen dodat publikaci v určené lhůtě, ale rovněž brání autorům opravovat text na poslední chvíli, a tím zvyšovat náklady.
Je třeba také uvést, že bez formálního souhlasu zadavatele Úřad pro publikace nemůže korektury autora realizovat.
